O knize: 1964 / Jel jsem se svým starým Fordem po dálnici do kopce, abych viděl nemovitost Bannerman, která se nachází poblíž zálivu a je osvětlena měsíční svit. Sídlo vrhalo bizarní stíny a v noci byla jasně vidět kolonáda připomínající paže obří kostry. Oproti tomu, co jsem to viděl naposledy, byla usedlost hodně zanedbaná a vše zarostlé trávou. Litinová vrata v cihlové zdi však byla stále na svém místě, ale samotná cihla byla již celá vysušená a popraskaná a panty na bráně sotva držely. Ale teď nebyl čas zabývat se takovými detaily Výmoly na dálnici 242 vyžadovaly velkou opatrnost řidiče, ale přesto jsem se stále rozhlížel a bylo tak přirozené, když tu člověk prožil prvních dvanáct let svého života před ním. hozeni k roztrhání na kusy v tomto krutém světě. A samozřejmě se chce podívat na dům svého otce, na jeho jizvy a škrábance, které se objevily v posledních letech.